Růžová vyhlídka

Na kole vyrážím z místa bydliště (326 m n. m.) skrz Českou Lípu a mířím k části Dolní Libchava, kde najíždím na málo využívanou cestu z města. Následně po krátkém bloudění na místním staveništi nacházím hlavní silnici, po které ujedu jen necelý kilometr a dále pokračuji po staré cestě až do Stružnice. Zadní cestou projedu až do Jezvé, kde se opět napojuji na hlavní silnici vedoucí do Horní Police. Cestou míjím starý Kamenný most z roku 1843 určený už pouze pro pěší a pokračuji do Žandova, kde se vyhýbám centru obce.

Za místním fotbalovým hřištěm opět najíždím na hlavní silnici, po které pokračuji do nedalekého Starého Šachova, odkud dále vede pohodová cyklotrasa Ploučnice po málo využívané cestě, která se klikatí podél řeky Ploučnice. Cestou několikrát podjíždím železniční trať směřující do Děčína a po nějaké chvíli dorážím do Františkova nad Ploučnicí, kde mám krátkou posilňující zastávku. Protože se chci vyhnout úmornému výšlapu kolem místního vysílače, tak volím trasu lesem skrz Terezínské Údolí. Po chvíli hledání cestu nacházím a podél Ploučnice přijíždím do Benešova nad Ploučnicí.

V Benešově nad Ploučnicí míjím nejnižší průjezdní bod na trase (200 m n. m.) a po chvíli už pokračuji skrz historické centrum, a za stálého stoupání pokračuji směrem k zahrádkářské kolonii, kde si krátím cestu k výpadovce na Ovesnou. Z této obce pokračuji v nestálém stoupání už po klasické silnici, která mě rozhodně nenechá vydechnout až do vesnice Dobrná. Zde odbočuji směrem na Děčín a pokračuji ve výstupu až na nepříliš vzdálený Sokolí vrch (508 m n. m.).

Na Sokolím vrchu se zastavuji u stejnojmenné rozhledny, kde po 162 železných schodech vystoupám až na její vrchol, který se tyčí 31 metrů nad okolním terénem. Kromě samotné trasy, ze kterém jsem přijel je zde překrásný výhled nejen na nedaleký Děčín, ale také Děčínskou vrchovinu, Krušné a Lužické hory, Labské pískovce nebo České středohoří. Po té, co bleskem seběhnu točité schodiště a krátce posvačím už pokračuji v parádním sjezdu do osady Folknáře (299 m n. m.), která patří k části města Děčín. Jízda z kopce je natolik rychlá, až jsem si při intenzivním brzdění mírně ohnul brzdový kotouč.

Jízdou z kopce pokračuji do Ludvíkovic (274 m n. m.), kde hledám chvíli hledám místní hřebenovku vedoucí po červené trase po Růžovém hřebenu nad řekou Labe. Po krátké chvíli cestu v lese nacházím a znovu se vydám do kopce, kde část trasy brzdí náročnější terén plný kořenů a kamení. Dnešním cílem je Růžová vyhlídka, ale už při cestě k ní objevují místa, kde je chvílemi nádherný výhled do údolí plných kaňonů, hlubokých soutěsek a skalních měst.

Růžová vyhlídka (439 m n. m.) je otevřené vyhlídkové místo s úžasným výhledem do údolí Labe, okolní skály, ale i rozmanité věžičky Růžového hřebene, které stojí za tu námahu se sem dopravit na kole. Po levé straně nelze přehlédnout město Děčín a klikatící se řeku Labe, která vede dále do Hřenska. Vedle hlubokého kaňonu řeky Labe máte před sebou výhled na Žleb s menší osadou, který je vstupní branou do Českého Švýcarska. Po pravé straně nejdou přehlédnout četné pískovcové výstupky a skalní města Růžového hřebene.

Po té, co jsem se pokochal výhledem přichází čas k návratu, vydávám se dále po červené trase směrem ke Kamenskému vrchu, kde vyhledám zelené turistické značení a pokračuji ve sjezdu pod Sluneční branou do nepříliš vzdálené obce Kámen. Zde již po běžné silnici jedu přes Novou Olešku (235 m n. m.) dále až do Staré Olešky, kde za místním rybníkem pokračuji po modrém turistické trase pod Olešským vrchem.

Vyjíždím z oblasti Děčínské vrchoviny a poblíž Veselé pod Rabštejnem se napojuji na trasu Soutěskou Olešničky a po běžné silnici pokračuji jízdou na kole do obce Veselé (275 m n. m.), která mě pomalým a otravným stoupáním dovede do Kerhartic a nakonec do Mistrovic (405 m n. m.) v Českém středohoří. Po známé cestě míjím Novou Ves a následně Volfartice, za kterými se už napojuji na cyklostezku Varhany, která mě zavede zpět do České Lípy.

Dnešní cyklovýlet byl zejména v oblasti Děčínské vrchoviny výrazně náročný na stoupání, ale výhled z rozhledny na Sokolím vrchu a následně z Růžové vyhlídky stál za námahu. Cestou jsem najel 69,2 km a celkově nastoupal velmi slušných 1010 výškových metrů. Celé prostředí Děčínské vrchoviny vybízí k dalšímu objevování a plánuji zde další trasy. A co ty? Jestliže jsem tě cyklovýletem dostatečně motivoval, potom prostuduj mapu, přizpůsob trasu vlastním možnostem, naskoč na kolo a vychutnej si zážitek z jízdy.