Luž

Využívám hezké počasí a počátkem dubna vyrážím z České Lípy přes Stará Lada, kde po chvíli odbočuji na vedlejší cestu a projíždím kolem zahrádkářské kolonie. Míjím most mrtvých a za Velkým Liščím dolem pokračuji cestou mezi poli do blízké obce Častolovice. Zde se snažím zkrátit cestu po polní cestě, ale s ohledem na místní podmínky se po chvíli vracím na silnici, kde míjím nejnižší bod dnešní trasy 248 m n. m. a pokračuji do další obce po místní silnici. Po necelých dvou kilometrech opět sjíždím na polní cestu a následně projíždím kolem obory Skalice, kde lze zahlédnout jelení a dančí zvěř.

Za oborou vjíždím do obce Skalice u České Lípy, kde vyhledám nepříliš rušnou silnici a pokračují v průjezdů do Nového Boru. Podobným způsobem projíždím městem Nový Bor, kde z mírného stoupání (376 m n. m.) přecházím do stále většího kopce. Za mostem vjíždím, do části Arnultovice, kde se stále držím zelené turistické trasy a pokračuji v neustálém stoupání (493 m n. m.) průjezdem přímo pod Zaječím vrchem, kde zároveň vjíždím do oblasti Lužických Hor. Na chvíli se pak zastavuji u místního rozcestníku, kde si prohlížím jeden z pramenů potoka Šporka.

Po zvolené turistické trase se vyhýbám centru Polevska a vyjíždím na jeho nejvýše položeném místě (585 m n. m.) přímo u rozcestníku Jedličná. Pokračuji po silnici na Kytlice, ze které po několika šlápnutí do pedálu odbočuji na starou Kočárovou cestu, kde objíždím vrch Malý Buk. Po kilometru jízdy se napojuji na žlutou turistickou trasu a sjíždím do osady Řachvaj, kde po lesních pěšinách pokračuji jízdou Údolím myšího řevu až do osady Na Paloučku (481 m n. m.).

Stále se držím žlutého turistického značení, kde se vyhýbám centru Falknova a pokračuji v jízdě podél Červeného potoka, který mě zavede k Lesnímu rybníku (463 m n. m.). Zde se po cca 20 náročných kilometrech chystám na posilňující svačinku, než zjistím, že v batohu kromě vaku s vodou nenajdu nic jiného (svačina prostě zůstala doma na stole). Na místě si alespoň prohlížím zajímavě řešený odtok z potoka a po chvíli pokračuji v dalším stoupání.

Volím cestu Nad Koupalištěm, pokračuji kolem přezimovací obory (499 m n. m.) a ve stoupání mířím k části s označením Stříbrné doly, kde mě místní terén příliš nešetří. Naštěstí poměrně krátce po jeho zdolání najíždím na slušně zpevněnou cestu, po které dorazím až k nepříliš frekventované silnici, kde několik málo kilometrů pokračuji ve směru na Novou Huť.

V ostré pravotočivé zatáčce se zastavuji u Hraničního rybníka, abych po chvíli opět pokračoval jízdou po silnici (Lužická cyklotrasa). Krátce za železničním přejezdem ovšem sjíždím ze silnice a volím cestu přes místní louku, což se při plánování zdálo jako výborný nápad. Zde ovšem s každým ujetým metrem a šlápnutím do pedálu začínám zpochybňovat svojí volbu. Důvodem je slušně rozmáčená louka, kde není místo pro chybu, pokud se nechci vyválet na rozmáčené zemi.

Druhá půlka cesty je naštěstí v mnohem lepším stavu a mohu mnohem pohodlněji pokračovat až k železničnímu mostu, za kterým najíždím na modrou turistickou trasu. U turistického rozcestníku Nová Huť (569 m n. m.) se napojuji na Starou pražskou cestu, kde je opět nutné počítat s prudším stoupáním. Pod Stožcem se odpojuji s relativně zpevněné trasy a pokračuji jízdou po cestách poničených těžkou lesní technikou. Z toho důvodu po chvíli volím výrazně příkřejší cestu, ze které objíždím vyhlídku Sofie na úrovni 659 metrů nad mořem.

Od stožeckého vrchu (642 m n. m.) pokračuji po modré turistické trase k lávce Šébr, která vede přes hlavní silnici mezi Svorem a Rumburkem. Z lávky nelze přehlédnout Jedlovou horu se stejně jmenou rozhlednou, která bude jistě patřit mezi mé další plánované cyklovýlety. Přímo od lávky pokračuji ve stoupání po Nové cestě k rozcestníku Na Milíři, kde pokračuji po zpevněné cestě až k rozcestníku Pod Ptačincem.

Následně pokračuji po červené turistické značce, která po kilometru jízdy od Lužického polesí pokračuje po česko-německé hranici. Přímo od turistického rozcestníku Lužická cesta (665 m n. m.) přejíždím na německou stranu a jedu po naučné stezce Waltersdorf, která mě zavede k rozcestníku Lauscheborn (691 m n. m.), kde teprve začíná to pravé stoupání. S ohledem na ujetou vzdálenost, náročnost terénu a neustálé stoupání včetně absence svačiny jsem extrémně vyčerpán. Dokonce musím několikrát zavrhnout nutkavé myšlenky na rychlý návrat.

Nakonec v sobě nacházím poslední zbytky sil a pokouším se vyjet do strmého kopce, který mě na Luž přivádí z německé strany. Poslední metry sice už kolo pouze tlačím, ale na vrchol Luže (793 m n. m.) se nakonec dostávám. Na vrcholu chvíli odpočívám, než nacházím dostatek sil, abych se mohl po nekonečných schodech vydrápat na rozhlednu Aussichtsturm, ze které si užívám výhled do okolí. Po chvíli rozjímání, vypití posledních zbytků vody a nabrání nových sil se mohu konečně připravit na cestu domů.

Nasedám na kolo a české strany se pouštím do několikakilometrového sjezdu. Zpočátku volím cestu po červené turistické trasy, která je těsně pod Luží lemována hromadou obtížných kamenů i spadlých stromů. Naštěstí se situace po nějaké chvíli zlepšuje a mohu tak výrazně zrychlit. Nad Myslivnou vyhledám žluté značení a pokračuji až pod malý Stoh, kde se na kilometr jízdy napojuji na místní silnici. Přímo u Kaufmannova buku sjíždím ze silnice na zpevněnou lesní cestu a uháním dál z kopce Pod Černou strání až do Matinova údolí, kde si přes Skalku krátím cestu až na kraj Cvikova (380 m n. m.).

Než jsem schopen pokračovat v jízdě domů, tak u místní benzínové pumpy nejdříve dobíjím vnitřní baterky pomocí několika baget a minerálních vod. Teprve potom o něco ochotněji opětovně nasedám na kolo a vydávám se ze Cvikova po cyklotrase pod Kloboučkem do obce Radvanec (307 m n. m.), kde jsem zase o něco blíže k domovu. Do cíle mi ovšem stále zbývá necelých 10 kilometrů.

Z Radvance pokračuji po místní silnici do obce Sloup v Čechách (288 m n. m.), za kterou mě čeká nepříjemný výstup k rozcestníku U Sedmi trpaslíků, který se nachází v nadmořské výšce 307 metrů. Stále po vedlejší silnici pokračuji do Pihelu, kde najíždím na méně frekventovanou silnici, která mě zavede až do České Lípy. Cestou musím ještě zvládnout drobná převýšení, ale jsem rád, že jsem už téměř doma.

Dnešní cyklovýlet byla rozhodně namáhavá pecka, kterou jsem díky zapomenuté svačině dřel až na dno vlastních sil. Mezi nejvýznamnější momenty cyklovýletu patří trvalé třicetikilometrové stoupání napříč různým terénem gradující strmou cestou, kterou pak obratem následně nahradil bezmála desetikilometrový sjezd. Možná to vlastně nebyla nejlepší volba na začátek sezony, ale přesto jsem s výletem spokojen, napříč trasou jsem ujel 53,7 km a celkově nastoupal 901 metrů. A co ty? Jestliže jsem tě dostatečně motivoval, potom prostuduj mapu, přizpůsob trasu vlastním možnostem, naskoč na kolo a vychutnej si zážitek z jízdy.